Pražské rotundy

Sedím na svahu Petřína a koukám dolů na Prahu. Za sebou mám Strahovský klášter a vlevo se pne Pražský hrad. Mezi klášterem a hradem klesá Nerudova ulice a dole se ztrácí mezi malostranskými střechami. Praha, osvětlena zapadajícím sluncem, se rozprostírá, kam oko dohlédne. Ruch velkoměsta sem nedolétne a tak sedím v tichu a rozjímám. Napadá mne, jak to tady asi vypadalo v úplných začátcích.

Ještě v první polovině 12. století se Praha jen málo podobá městu. Je spíš shlukem drobných osad a samot roztroušených hlavně na pravém břehu Vltavy. Osídlení se vine v podstatě při ose Hrad – Vyšehrad. Žije tu asi 3000 obyvatel. Vltavu přibližně v místech dnešního Karlova mostu překonává široká dřevěná lávka a oba Pražské hrady spojuje komunikace, kterou už Kosmas nazývá ulicí Vyšehradskou.

Přibližná trasa: (dnešní) Malostranské náměstí – Staroměstské náměstí – Spálená – Karlovo náměstí – Vyšehradská třída. Shluku sídel takřka souvisle lemující tuto trasu se říkávalo Mezihradí nebo Mezihrady. Na této trase taky stojí tři rotundy, které se z této doby dochovaly až do dneška. Je to rotunda sv. Kříže Menšího v ulici Karolíny Světlé nedaleko Staroměstského náměstí, rotunda sv. Longina v ulici Na rybníčku nedaleko Karlova náměstí a rotunda sv. Martina na Vyšehradě.